Rozmnožovací soustava, fyziologické změny během dospívání, autoerotika, petting, sex a sexualita, antikoncepce, pohlavní choroby… Smršť nejrůznějších témat vrství představení Sexuální výchova dynamicky, promyšleně a velmi vtipně. Vždyť mezi charaktery na scéně najdete i klitoris, vajíčko nebo spermie. V chytlavém a svérázném kabaretu našlapaném termíny a fenomény však hlavní roli hraje psychika a emoce. Dělat něco poprvé není vůbec snadné, zvlášť pokud jde o první sexuální zkušenost. Není divu, že všichni občas tápou. Rané sexuální zážitky mohou být drsné, legrační, anebo i trapné. A právě o nich se v této hře mluví. Mluví se o konkrétních lidech, o jejich zkušenostech, o jejich vzrušení i bezradnosti. Stranou nezůstávají ani nejrůznější přehmaty, které kdysi vypadaly katastrofálně, ale s odstupem už jen vyvolávají úsměv. Aktéři inscenace se ostatních i sami sebe ptají, co mají rádi a jaké jsou jejich meze. Mluví o sexu, protože sexualita je vrozená a přirozená, a protože my všichni jsme pohlavními tvory. A co je důležité: hlediště i jeviště k takovým rozhovorům poskytuje bezpečný a otevřený prostor. Smyslem inscenace je zbavit sex falešné tabuizace a dodat divákům kuráž, aby se dokázali o sexu bavit bez zahanbení a studu.

 

Dramatik, dramaturg a režisér Michał Buszewicz (*1986) absolvoval divadelní vědu na Jagellonské univerzitě a dramaturgii na Státní odborné divadelní škole Ludwika Solskiego v Krakově (PWST). Je autorem několika divadelních her, dostal se do semifinále i finále Gdyňské dramaturgické ceny. Je také laureátem ceny pro mladého umělce na festivalu Nowy Teatr a ceny Stanisława Bieniasze na festivalu Rzeczywistość Przedstawiona v Zabrzu. Některé ze svých scénářů vytvářel metodou kolektivní tvorby – během procesu zkoušení formou hereckých improvizací. Jde například o inscenace Erasmus v rámci projektu European Ensemble a Slow motion v Litevském národním divadle (oba texty režírovala Anna Smolar). Jako dramatik dále spolupracoval s Ewelinou Marciniak, Annou Augustynowicz, Janem Klatou, Cezarym Tomaszewskim. Na základě svých scénářů také režíruje vlastní divadelní projekty – Kwestia techniki, Książka telefoniczna, Kibice, Autobiografia na wszelki wypadek a Orfi. V letech 2015 až 2016 byl šéfem dramaturgie národního Starego Teatru v Krakově. Působil i jako vysokoškolský pedagog, mentor projektu Nové činoherní scény v Rzeszówě, mnohokrát spolupracoval také s organizátory divadelních a dramatických dílen pro mládež i dospělé. Je členem uměleckého kolektivu Instytut Sztuk Performatywnych ve Varšavě. V roce 2023 byl nominován na cenu Paszport Polityki.

 

„Buszewiczova hra dokazuje, že i divadlo může být místem sexuální výchovy a že této úlohy se dokáže zhostit se ctí, s humorem a s velkou dávkou představivosti.“

(Teresa Fazan, Dwutygodnik)

„Na polské poměry je to pozoruhodně odvážná hra, která svou decentností nepřekračuje určité hranice. Je skvělým příkladem sexuální výchovy a způsobu, jak o tomto podstatném tématu debatovat (…) a hlavně odemyká nový jazyk, jímž se lze o sexu bavit, jazyk zbavený studu a zažitých tabu. Herci podávají špičkové výkony, poutavé vizuální ztvárnění se vyhýbá stereotypním představám a báječná je i hudba.“

(Przemek Gulda, instagram guldapoleca)

„Sexuální výchova je pekelně zábavná. Komičnost této inscenace vychází ze skutečnosti, že publikum i herci jsou v konečném důsledku stejně bezradní. Procítěně hledíme jeden na druhého, odhodláme se k prvním krokům a přemítáme o absurditě našeho světa. K napsání hry byli přizváni odborníci z oblasti práce s mladistvými; konzultovali její obsah. Jde o významný posun ve snaze objevit pro divadlo nový, široce sdělitelný a přístupný jazyk.“

(Zofia Kowalska, Teatr dla Wszystkich)

 

Programové tipy na představení festivalu DSB

„V případě této inscenace nečekejte „teenage vztahovku z Netflixu“ – Sexuální výchova je vtipný a přitom citlivý kabaret o tématech, která si v určitém věku každý z nás potřeboval zmapovat neřkuli osahat. Na scéně potkáte nejen personifikovanou vulvu a spermie, ale i všechny strachy a touhy současných teenagerů…“

Vendula Borůvková, Divadlo Radost