Politický kabaret o zatracovaném prezidentovi uvězněném v plexiskle. Chodbami rozlehlého sídla se majestátně sune stín kdysi mocného prezidenta, ale také se tu plouží mohutný, ovšem poněkud apatický stín jeho manželky, stínohru připomínající rej nočních můr pak tvoří všudypřítomní poradci skřečkující z jedné komnaty do druhé, tenkou ohebnou linii, téměř nepostřehnutelnou, pak tvoří silueta tiskového mluvčího, a to vše pozoruje pár očí ukrytý v temnotě vzdáleného kouta – jsou to oči osudu nebo prezidentovy zavržené dcery?
Režisér Jakub Čermák poodhaluje a přiostřuje různé momenty z doby vládnutí bývalého prezidenta Miloše Zemana s ironií, lehkostí ale i velkou mírou křehkosti. Zrcadlí nejen médii propírané okamžiky jeho vládnutí, ale také velmi intimní příběh o stárnutí, samotě i smrti, v němž nakonec vždy musí každý zúčtovat i sám se sebou.

„V Čermákově hře exceluje Zuzana Bydžovská. (…) Proces zkázy herečka vystihla geniálně, autenticky předvádí, jak se mozek brání rozpadu těla, přesně vystihuje stav člověka sevřeného v krunýři své funkce, i když už nemá na nic vliv.“
(Jana Machalická, Lidové noviny, 24. 6. 2022)

Programové tipy na představení festivalu DSB

„Rozhodně doporučuji nenechat si ujít rodinné drama Ten, kterého miluje moje duše izraelského národního divadla Habima a politický kabaret Očistec si zaslouží každý v podání nezávislé divadelní skupiny Depresivní děti touží po penězích. Dva zcela odlišné způsoby vyprávění i režijního provedení spojuje mj. to, že v životě každého z nás může nastat okamžik tzv. „veřejné intimity“, ve kterém se např. teroristický útok v telavivském LGBT+ baru může stát zápasem o vlastní identitu a nemoc českého prezidenta naopak otázkou státního zájmu. Schopnost vnímat a respektovat odlišnost (nejen z geografického hlediska) je totiž otázkou našeho osobního zájmu a ochoty uvědomit si, kde existují hranice, jež si sami stavíme – ať už v rámci rodinného kruhu, anebo za „anticovidovým“ plexisklem. “

Barbara Gregorová, šéfdramaturgyně DSB