Také v letošním roce je program festivalu Divadelní svět Brno podrobně sledován ve festivalovém zpravodaji Theatrocén, který bude tentokrát vycházet průběžně jako součást studentského časopisu Krith Katedry divadelních studií FF MU.

Recenzi na představení María de Buenos Aires (Městská divadla pražská v koprodukci s Lenka Vagnerová & Company) napsala Klára Melišíková.

Porodila samu sebe aneb alegorie života i smrti

Lenka Vagnerová na letošní festival zavítala s dynamickou inscenací prostoupenou silnými emocemi, vášnivým tancem a excelentními pěveckými i hereckými výkony. Jedná se o „tango operitu“ María de Buenos Aires hudebního skladatele a virtuózního hráče na bandoneon Ástora Piazzolly a básníka, libretisty a interpreta tangové poezie Horacia Ferrera. V režii a pod choreografickým vedení Lenky Vagnerové se tento kus pohybuje na pomezí činohry, opery a tanečního divadla.

Je třeba podotknout, že interpretace slavného díla z minulého století není zrovna jednoduchá záležitost, už jen z toho důvodu, že v jeho rámci je využívána originální španělština a tzv. lunfardo, což je žargon, jenž vznikl mezi španělskými vězni. Nelehkým úkolem rovněž bylo představení komplikovaného, metaforického textu Horacia Ferrera v překladu Víta Kazmara. Divák tedy musí namáhat své mozkové závity, aby zvládl vnímat španělštinu, která je místy doplněná promluvami v českém jazyce, a rovněž české titulky, jež v některých chvílích překládají Ferrerův náročný text. Musím přiznat, že v prvních momentech byla recepce všeho, co se na jevišti odehrává, velmi komplikovaná. Když ovšem člověk přestal úpěnlivě sledovat text běžící nad jeho hlavou a ponořil se do rytmu vášnivého tance, do tónů bandoneonu a hudby živého orchestru, dynamicky se měnící scény a nadchl se esteticky rafinovanými kostýmy, byl uchvácen.